How Indie Are You?

You Are 80% Indie

You're a very indie person, and admit it, you look down a little on people who strive to be normal. You'll indulge in a little mainstream pop culture every now and then. But for you, anything not indie is a guilty pleasure!

How Indie Are You?

No tak asi jo...

Who Is Your God?

Morrissey!

Pár věcí na obzoru

Věc první – CD v přípravě. The Prostitutes. Kapela, od které se v současnosti asi čeká nejvíc. Alespoň v českých kytarových luzích a hájích (spíš garážích, ale sere pes – díky Wachku :).

Prostitutky mě nejprve moc nebrali, ale nějak se to mění. Look Into My Eyes je velmi nadprůměrný song. Jedinej. V těch ostatních zní zpěvák různě, jen ne osobitě. Jednou jako Haubert z Visacího zámku (v některých písních mají podobné frázování) jindy jako klon Joy Division. Když nad tím přemýšlím, bere mě asi jen jeden jejich song. Ale to je fuk, stejně si to CD koupím, jen co vyjde. Póza je póza.

Věc druhá – film. Joy Division už tu jednou padli, padnou znova. Anton Corbijn (ten ANTON CORBIJN, co dělá klipy třeba pro Depeche Mode. Would you like to know more? Sežeňte si DVD od Directors Labelu, kde vyšli jeho věci vedle prací Spika Jonzeho, Chrise Cunninghama nebo Michela Gondryho, ale to už stejně asi víte) chce točit film Control, věnovaný Ianu Curtisovi, zpěváku Joy Division. Za podklad mu poslouží knížka Curtisovi ženy. Iana má hrát Sam Riley, který se mihl filmem 24 Hour Party People, ovšem ne coby Curtis. Ať už to bude jakékoliv, snad to bude koukatelné. Přece jenom, Corbijn by měl být jakousi zárukou.

Love Planet – Mods vs. Rockers

Přestože někteří čekají minimálně pětistránkový epos o mých trampotách v Praze, já je rád zklamu. Prostě Praha byla asi takhle:

Houby a P.H. von Č.B. a zmaštěný lidi z Myspace.com (myfuckingspace.com generace.různý lidi, různej přístup), tráva a blogy (Blog Party a Bloggeři z Karibiku), FfF (to malý „f“ je fucking – fucking good or fucking FF – berte podle sebe, já si to srovnal sám se sebou) a Art Brut (Eddie Argus procházející se v pruhovaných ponožkách mezi lidma v davu, basačka s visage Hany Hegerové). Priessnitz – mám CD a 3ko (to něco znamená). Historky bez pointy (značka „kochám se přírodou, když jedu vlakem“). Ministry – puberta je dávno pryč (sere pes). Perník, drogy a růžovej slon („perníkový blog“ – kritika perníků všeho druhu [nejraději mám citrónový z PCE]) – taky jediná věc k jídlu, co nebyla za žeton). Horoměřice – designový byt, rybník a noční koupání, kelímek Pure od Maxima Velčovskýho, noční vaření a cimmrman („Stále se ptám: Hoši, není na cimmrmany příliš brzy?“), H&A a The Models, finish – pulčan slivovice a IAMX (ne tak výživné jako v Lucerně, ale stejně dobré). V! a Forbidden. The Rasmus – sere pes. Pet Shop Boys na zeleno a růžovo (vojáččci, GO West!). 12-ti letá Ballantines!

Rox!

(p.s. rád jsem dal prachy za tu buzeraci, když se to vykompenzovalo pohodou uvnitř – žádní volně pobíhající psi ani volně pobíhající dementi v batikovanejch trikách, sandálech z lýčí a kecama o filosofii, o které ví asi tolik, že je to cosi o smyslu nejspíš života a učí se to na Uni. Ví to, pač jsou intelektuálové co si chodí do číst knížky od Joyce do hospody [sami] nebo na eskalátory [sami]).

:Sázavafest:::Krušovice:::Nevermore:

Byl jsem požádán jistou slečnou o umístění příspěvku a vzhledem k tomu, že jí neumím říci ne, tady máte report ze Sázavafestu od Kittentwo, nebo prostě od Wéry

Váš
Vrm Vrm Mazlíčkové

Formou neforemného štěku se číhnu pár dnů zpátky, kdy jsem se úplnou náhodou ocitla v městě Sázavě na řece Sázavě na akci jménem Sázavafest, no originalito mocná, tady ses teda ukázala.

Nutno podotknouti, že 4 dny před Sázavafestem jsem absolvovala Czechtek, tudíž je příhodné podhoubí pro porovnávání kladů a záporů obou akcí. Na Sázavě se člověk nemusel bát jít na TOIku, nepadal do žádných rygolů a necoural se po kotníky v nejrůznějších kekelech, ale na druhou stranu oči bolely ze záplavy všech těch reklam. Vtěrky byly všude, bylo jich moc a bylo to trapné. Zlatý vojenský prostore, kde ti nikdo nic necpal. Zoologická zahrada versus šírošííírá step.

Čtvrteční a část pátečního programu byla pro mé uši pasé, ale podle jmen to vypadalo celkem standardně, jen na španělské raggae Caňaman pěli ódy snad všichni. Vynechány zde budou všechny klasiky všech českých hudebních festivalů (Wohnout, Vypsaná fixa, …), jelikož ty, ač třeba hrají dobře a lidi je mají rádi, může každý Čech vidět tak 20x za rok kdekoliv. Což se nadá říct o těch, kteří se v naší kotlině ukázali poprvé a nebo není až tak einfach je na koncert do ČR pozvat. Publikum nakrmené Kusturicovými filmy čekalo na Bobana Markoviče natěšené na maximum. Očekávání se některým splnilo, některým ne. Povětšinou hráli instrumentálky, což jednou za čas řízli nějakou tou provařenou skočnou Bubamarou. Po Bobanovi nastoupila taková lehká raritka, co se týče kombinace hudebních stylů a žánrů. Manau - keltský hiphop z Francie. Jo, je to tak, normálně pomalý beaty a do toho tůůůůdudůůů na dudy a píšťaly. Mě to do té večerní atmosféry sedělo příjemně velice velmi. Načež Gaia Mesiah, dívčí tajfun, elá hop, a po nich Sto zvířat: „Tak a jdeme na to, smraďoši.“ No prostě hodobóžový vystoupení. Jak už to na festivalech bývá, nebohý návštěvník nemůže stihnout vše, takže kupříkladu Nihilisti, Indy a Wich či Ohm Square se prostě hudebně realizovali před těmi, kteří nebyli přítomni výše zmíněným jménům.

Nocleh v autě mezi sázavskými bytovkami byl klidný až na: „tak se už vykakej, Macíčku, vykakej se!“ (nějaká babí venčila čivavu). V sobotu byl hlavní problém v tom, že jsem měla furt hlad a že furt pršelo, navíc po ránu hráli superstar esa Bende Petr – cé zet a Čmorik Peter – es ká, takže ráno nic moc, ale nefalšované hungary ska jménem Pannonia Allstar ska orchestra to se svým „eštébé škerebet háždarát“ rozbalili velice schopně. A aby to už nebylo tak dlouhý, jakože už stejně je, vezmem to skokem: Jiří Schmitzer s minimalistickým výstupem na sebe strhl pozornost velkého davu a naprosto zaslouženě. Skočné ska dne sobotního zastoupili ještě Polemic a Yellow Umbrella. Ale mojí osobní favoritkou of this rainy day byla jistá Ari Up, který je jako mojí mámě, má dredy pod zadek a v šestnácti letech jakožto zpěvačka punkové kapely The Slits jela turné s The Clash. Dneska zpívá hlavně reggae, ale při posledním songu ukázala, že na ten punk jestě tak úplně nezanevřela.

To se ví, že tam toho bylo hafo moc, ale kdo to má stihnout? Jinak do příštího ročníku bych si přála, aby na všech stáncích vyměnili ty patokoidní Krušovice za něco lepšího a hlavně, ať zase přijede ten pán s točenou zmrzlinou, to byl výkvět chutí, orgie slasti. Danke šén.

Wéra

Ještěže venku prší

Eh, je léto, nikdo není k zastižení a nikde se nic neděje. Hudební průmysl se soustřeďuje na vydávání kompilací a letních hitů nejlépe ‚vašeho srdce‘ (Bobík Sinklérů by si zasloužil hvízdnout jednu mezi uši, stejně jako ta kočička, co parazituje na asi nejznámějším a nejpředělávanějším songu od Soft Cell, Tainted Love). Jednoduše nuda. Ale i tak se objevuje pár pozitivních zpráv. První zprávou je, že se ‚malátná‘ česká pop scéna pomalu zbavuje kostlivců ve skříni a hrůza největší, Ready Kirken, se drolí po vyhazovu Hrůzy ještě větší. Vtipné na téhle kauze je, že ani jedna strana neví, co se vlastně děje. Sám Hrůza se v rozhovoru pro Rock&Pop jeví dost zmateně, jako by ani nevěděl proč. To Zdeněk Ceral ví proč, ale nechce ‚být konkrétní‘. Ať je to jak chce, na chvíli bude klid.

Druhou dobrou zprávou je, že Muse vydali nové album (Black Holes and Revelations). Prý multižánrový pastiche. Prý neskutečně dobré album. No čekám a jsem zvědavý.

Špatná zpráva je, že umřel Syd Barrett. Pokud nevíte kdo to je, mazejte do obchodu a chtějte album The Piper At The Gates Of Dawn (pokud vám nesvítá ani teď, je to s váma přinejmenším špatné, ale na to sere pes a nikdo vám hlavu neutrhne. Pro vás je hlavní, že to nové album Ch. Aguillery bude ‚fakt príma‘)

Když už o ní mluvím, musím zmínit něco, co jsem náhodou zahlídl na MTv. Při příležitosti předávání nějakých ‚X. noname‘ awards zpívala společně s Britney S. song Like a Virgin, který byl korunován nástupem samotné Madonny. Ne že bych ji nějak miloval, ale vyloženě mi nevadí. Na rozdíl od těch dvou čubiček. A Madonna jim a celýmu světu dala tímhle vystoupením jasně najevo, kdo je tu STAR a kdo jen čubička Barbie na hraní made by ‚Majors‘. Prostě má v sobě pořád dost energie, grácie, charismatu a talentu, o čemž ty dvě nemají ani za nehet.

Panic! At The Disco – tuhle kapelu jsem si po několika povinných posleších jejich alba A Fever You Can't Sweat Out zařadil do přihrádky ‚kinderpunk a jiný šmejd from outer space‘ s tím, že na ně časem snad zapomenu nadobro. Jedno rýpnutí si stejně neodpustím. Náhodou jsem v jednom magazínu zahlídl jejich fotku a moje přirovnání k dětské verzi The Smiths dostává nový rozměr. Nic proti retro image dnešních kytarovkářů, ale chlapci svým vzhledem vzbuzují spíš lítost než paniku (kdo jim to vnutil? Nahrávací firma?). Doporučuji číst název hezky česky: panic [paňic], myslím že kluci s takovou image až bolestně dobře znají význam toho slova (a to i navzdory tomu, že zpívají o svlékání holek).

A jedna mediální mrdka nakonec. Jaksi Taksi. Případ sám pro sebe. Teď ale nechci rozebírat, jestli vyměkli nebo ne. Jde mi o to, co zpěvák Radek prohlásil v jednom rozhovoru: „Nikdy jsme se necítili jako pankáčí. Máme tu hudbu rádi, posloucháme ji, máme kamarády punkery, ale pod pojmem punková kapela si představujeme bandy jako E!E, Čertůf punk apod. My nemusíme být permanentně proti něčemu, nemusíme neustále v textech bojovat.“ No, stavět se zády ke scéně ze které vyšli, umí pěkně. Takže ani tenkrát na punkových akcích jako třeba kunvaldské Proti proudu (jasně punk/HC/anarchisticko-aktivně vyhraněná akce) to kluci nebyli punkáči a všechny ty kecy o globalizaci a revoluci, co měli, byla tehdejší póza? Pěkný verbal mindfuck. Tečka.

Skupina "Panic! Na diskotéce"