Srdeční záležitost ze Śvédska

Anywhen - The Siren Songs

On the last day of summer the sun shines bright
And we're walking through the woods
What if love is the greatest damn liar of all
Would you trust me with your life?

On the last day of summer the clouds are white
And I'm sitting by the lake
And she's singing my name, she's beckoning me
If I just lose myself for now
For one day

I want to drown in her precious arms
I want to listen to the siren songs
She got me down into the water
And she got me holding on

And she's floating oh so peacefully
As I'm watching from below
In the bluest water I ever saw
The palest body to be striped
By the sun

I want to drown in her precious arms
I want to listen to the siren songs
She got me down into the water
And she got me holding on

So let me drown in those precious arms
With all my untouchabilities washed away
Let me for once be lost for reason
Let me be lost
For words

Anywhen na myspace.com

Anywhen - The Opiates - ABMARKET

Anywhen - The Opiates

Scissor Sisters - I Don't Feel Like Dancin' (Single)

Scissor Sisters - I Don't Feel Like Dancin' (Single)

Arctic Monkeys - When The Sun Goes Down (Single)

Arctic Monkeys - When The Sun Goes Down (Single)

Flying Enterprise

Flying Enterprise - Empty Sleep si mě získalo.
Flying Enterprise na myspace.com

Dead Man’s Ear #1

Objevy za tenhle týden:

The Long Blondes - Giddy stratosphere (2004) – ženský vokál je něco, (na) co velmi rád slyším. Zvlášť když je podmazaný špinavou nervózně těkající kytarou. The Long Blondes jsou další kapelou ze Sheffieldu (v poslední době docela líheň na talenty). Jestli jsem tu ještě nezmiňoval The Organ, tak je zmiňuji právě teď v souvislosti s The Long Blondes. Jde totiž o hudebně velmi podobná uskupení. Obě kapely jsou postavené na temném dívčím vokálu se silným retronádechem, znějící jako cosi mezi Siouxsie and the Banshees, Elastica a ždibet Blondie. The Long Blondes mají nové album na krajíčku (23.10.) takže tady je očekávání na místě.

The Long Blondes na myspace.com

Dandi Wind – Concrete Igloo (2005) – ženy v hlavní roli (to je ale kýčovitá věta) – electro dirty punk, kanadský scéna (tam se v poslední době hraje zatraceně dobrá muzika - viz The Organ) – je to experiment, na poprvé vás to buď chytne a vymrští na oběžnou dráhu kolem vašich ušních bubínků, nebo to nakrkne svou drzostí a neskrývaným pozérstvím (jak já miluju tuhle dandy pózu u zpěvaček). Jestli potřebujete berličku v podobě similar artists, tak moc nepomůže tvrzení, že je tam trocha Peaches, trocha The Selecter (ten hlas). Šukáni v uličce, co smrdí čůránkama.

Dandi Wind na myspace.com

Volta Do Mar - 03>98 (2005) – instrumentální zručnost a vyhránost, rafinované zvukové plochy, melodie tvářící se neskutečně libozvučně, probublávající však ze spodních vod silným neklidem. Math rock jako škatulka. Neskutečná náladovost. Během chvilky se celá hudební linka zřítí jak domeček z karet, aby nenápadně přešla do jiných nálad. Tohle je recka na nic. Je jasné, že mě tahle deska dostala hned na poprvé. I když na post rock a podobné styly musím mít specifickou náladu, tohle mě chytlo hned. Je to místy pomalé a lahodně melancholické, na druhé straně to má koule. Je to jeden z těch momentů, kdy se muzikanti rozhodují zanechat své kariéry, protože jim třeba v tuhle chvíli připadá, že tohle nepřekonají. Whatever

Volta Do Mar na myspace.com

Josef Vlček Strikes Back

Tenhle člověk je vřed na těle hudební publicistiky. Na jedné straně se tváří jako člověk s širokým přehledem i v nových kapelách a stylech (přičemž ale někdy ani neví, jak se správně píší), ale ve skutečnosti mu rozhled chybí, nevidí kontext, prameny, z nichž hudba té které kapely vyvěrá atd. atd. až k naprosté krátkozrakosti a konzervativnosti (nebo spíš jeho „konzervace“ v dobách dávno minulých?). Ještě si vzpomínám, jak před pár lety vyzvedával jako český objev roku celkem fádní a ničím nezajímavou kapelu Sputnik. Podnětem k tomuhle postu se stal Vlčkův článek ve víkendové příloze Hospodářských novin (celý text viz foto). Doporučuji přečíst, byla by to zábava, kdyby to ten člověk nemyslel vážně. Je to žvanil. Malá ukázka z textu:

„Takoví Southpaw vydali nedávno hudebními novináři oslavované dvojalbum nezáživného hudlání, v němž zapomněli na to hlavní, co má dělat správný umělec – škrtat, škrtat, škrtat. Pejsek s kočičkou uvařili dort, ale hodně veliký. Podobně dnes tak obdivovaní The Prostitutes. Z jejich desky je nečitelná zvuková koule, kterou mohou poslouchat snad jen jejich kamarádi, kteří vědí, o co jde.“

Living Room - Trendsetters, First Movers And Fast Followers (2006)

Málem jsem v tom fofru minulého týdne zapomněl na Living Room. Jejich album Trendsetters, First Movers And Fast Followers vyšlo/nevyšlo 21. září a je volně ke stažení tady. Jedním z "taháků" téhle kapely byl taky hudební publicista Petr Pliska, který ale kapelu opustil a vydává se na sólovou dráhu. Jestli jde v případě Living Room jen o další napodobeninu kytarovek z UK nebo o kvalitní tuzemskou odpověď na tuhle vlnu, to si rozsekněte sami.