Ještěže venku prší

Eh, je léto, nikdo není k zastižení a nikde se nic neděje. Hudební průmysl se soustřeďuje na vydávání kompilací a letních hitů nejlépe ‚vašeho srdce‘ (Bobík Sinklérů by si zasloužil hvízdnout jednu mezi uši, stejně jako ta kočička, co parazituje na asi nejznámějším a nejpředělávanějším songu od Soft Cell, Tainted Love). Jednoduše nuda. Ale i tak se objevuje pár pozitivních zpráv. První zprávou je, že se ‚malátná‘ česká pop scéna pomalu zbavuje kostlivců ve skříni a hrůza největší, Ready Kirken, se drolí po vyhazovu Hrůzy ještě větší. Vtipné na téhle kauze je, že ani jedna strana neví, co se vlastně děje. Sám Hrůza se v rozhovoru pro Rock&Pop jeví dost zmateně, jako by ani nevěděl proč. To Zdeněk Ceral ví proč, ale nechce ‚být konkrétní‘. Ať je to jak chce, na chvíli bude klid.

Druhou dobrou zprávou je, že Muse vydali nové album (Black Holes and Revelations). Prý multižánrový pastiche. Prý neskutečně dobré album. No čekám a jsem zvědavý.

Špatná zpráva je, že umřel Syd Barrett. Pokud nevíte kdo to je, mazejte do obchodu a chtějte album The Piper At The Gates Of Dawn (pokud vám nesvítá ani teď, je to s váma přinejmenším špatné, ale na to sere pes a nikdo vám hlavu neutrhne. Pro vás je hlavní, že to nové album Ch. Aguillery bude ‚fakt príma‘)

Když už o ní mluvím, musím zmínit něco, co jsem náhodou zahlídl na MTv. Při příležitosti předávání nějakých ‚X. noname‘ awards zpívala společně s Britney S. song Like a Virgin, který byl korunován nástupem samotné Madonny. Ne že bych ji nějak miloval, ale vyloženě mi nevadí. Na rozdíl od těch dvou čubiček. A Madonna jim a celýmu světu dala tímhle vystoupením jasně najevo, kdo je tu STAR a kdo jen čubička Barbie na hraní made by ‚Majors‘. Prostě má v sobě pořád dost energie, grácie, charismatu a talentu, o čemž ty dvě nemají ani za nehet.

Panic! At The Disco – tuhle kapelu jsem si po několika povinných posleších jejich alba A Fever You Can't Sweat Out zařadil do přihrádky ‚kinderpunk a jiný šmejd from outer space‘ s tím, že na ně časem snad zapomenu nadobro. Jedno rýpnutí si stejně neodpustím. Náhodou jsem v jednom magazínu zahlídl jejich fotku a moje přirovnání k dětské verzi The Smiths dostává nový rozměr. Nic proti retro image dnešních kytarovkářů, ale chlapci svým vzhledem vzbuzují spíš lítost než paniku (kdo jim to vnutil? Nahrávací firma?). Doporučuji číst název hezky česky: panic [paňic], myslím že kluci s takovou image až bolestně dobře znají význam toho slova (a to i navzdory tomu, že zpívají o svlékání holek).

A jedna mediální mrdka nakonec. Jaksi Taksi. Případ sám pro sebe. Teď ale nechci rozebírat, jestli vyměkli nebo ne. Jde mi o to, co zpěvák Radek prohlásil v jednom rozhovoru: „Nikdy jsme se necítili jako pankáčí. Máme tu hudbu rádi, posloucháme ji, máme kamarády punkery, ale pod pojmem punková kapela si představujeme bandy jako E!E, Čertůf punk apod. My nemusíme být permanentně proti něčemu, nemusíme neustále v textech bojovat.“ No, stavět se zády ke scéně ze které vyšli, umí pěkně. Takže ani tenkrát na punkových akcích jako třeba kunvaldské Proti proudu (jasně punk/HC/anarchisticko-aktivně vyhraněná akce) to kluci nebyli punkáči a všechny ty kecy o globalizaci a revoluci, co měli, byla tehdejší póza? Pěkný verbal mindfuck. Tečka.

Skupina "Panic! Na diskotéce"