:Sázavafest:::Krušovice:::Nevermore:

Byl jsem požádán jistou slečnou o umístění příspěvku a vzhledem k tomu, že jí neumím říci ne, tady máte report ze Sázavafestu od Kittentwo, nebo prostě od Wéry

Váš
Vrm Vrm Mazlíčkové

Formou neforemného štěku se číhnu pár dnů zpátky, kdy jsem se úplnou náhodou ocitla v městě Sázavě na řece Sázavě na akci jménem Sázavafest, no originalito mocná, tady ses teda ukázala.

Nutno podotknouti, že 4 dny před Sázavafestem jsem absolvovala Czechtek, tudíž je příhodné podhoubí pro porovnávání kladů a záporů obou akcí. Na Sázavě se člověk nemusel bát jít na TOIku, nepadal do žádných rygolů a necoural se po kotníky v nejrůznějších kekelech, ale na druhou stranu oči bolely ze záplavy všech těch reklam. Vtěrky byly všude, bylo jich moc a bylo to trapné. Zlatý vojenský prostore, kde ti nikdo nic necpal. Zoologická zahrada versus šírošííírá step.

Čtvrteční a část pátečního programu byla pro mé uši pasé, ale podle jmen to vypadalo celkem standardně, jen na španělské raggae Caňaman pěli ódy snad všichni. Vynechány zde budou všechny klasiky všech českých hudebních festivalů (Wohnout, Vypsaná fixa, …), jelikož ty, ač třeba hrají dobře a lidi je mají rádi, může každý Čech vidět tak 20x za rok kdekoliv. Což se nadá říct o těch, kteří se v naší kotlině ukázali poprvé a nebo není až tak einfach je na koncert do ČR pozvat. Publikum nakrmené Kusturicovými filmy čekalo na Bobana Markoviče natěšené na maximum. Očekávání se některým splnilo, některým ne. Povětšinou hráli instrumentálky, což jednou za čas řízli nějakou tou provařenou skočnou Bubamarou. Po Bobanovi nastoupila taková lehká raritka, co se týče kombinace hudebních stylů a žánrů. Manau - keltský hiphop z Francie. Jo, je to tak, normálně pomalý beaty a do toho tůůůůdudůůů na dudy a píšťaly. Mě to do té večerní atmosféry sedělo příjemně velice velmi. Načež Gaia Mesiah, dívčí tajfun, elá hop, a po nich Sto zvířat: „Tak a jdeme na to, smraďoši.“ No prostě hodobóžový vystoupení. Jak už to na festivalech bývá, nebohý návštěvník nemůže stihnout vše, takže kupříkladu Nihilisti, Indy a Wich či Ohm Square se prostě hudebně realizovali před těmi, kteří nebyli přítomni výše zmíněným jménům.

Nocleh v autě mezi sázavskými bytovkami byl klidný až na: „tak se už vykakej, Macíčku, vykakej se!“ (nějaká babí venčila čivavu). V sobotu byl hlavní problém v tom, že jsem měla furt hlad a že furt pršelo, navíc po ránu hráli superstar esa Bende Petr – cé zet a Čmorik Peter – es ká, takže ráno nic moc, ale nefalšované hungary ska jménem Pannonia Allstar ska orchestra to se svým „eštébé škerebet háždarát“ rozbalili velice schopně. A aby to už nebylo tak dlouhý, jakože už stejně je, vezmem to skokem: Jiří Schmitzer s minimalistickým výstupem na sebe strhl pozornost velkého davu a naprosto zaslouženě. Skočné ska dne sobotního zastoupili ještě Polemic a Yellow Umbrella. Ale mojí osobní favoritkou of this rainy day byla jistá Ari Up, který je jako mojí mámě, má dredy pod zadek a v šestnácti letech jakožto zpěvačka punkové kapely The Slits jela turné s The Clash. Dneska zpívá hlavně reggae, ale při posledním songu ukázala, že na ten punk jestě tak úplně nezanevřela.

To se ví, že tam toho bylo hafo moc, ale kdo to má stihnout? Jinak do příštího ročníku bych si přála, aby na všech stáncích vyměnili ty patokoidní Krušovice za něco lepšího a hlavně, ať zase přijede ten pán s točenou zmrzlinou, to byl výkvět chutí, orgie slasti. Danke šén.

Wéra