I Am X – Praha, Lucerna, 29.4. 2006

Velká a dlouho očekávaná akce. Alespoň pro příznivce Chrise Cornera. Nebudu tu líčit, jak jsem přemlouval přátele, aby se mnou jeli (díky, Wéro), ani jak jsem se dostal k lístkům (díky, Wéro). Zkrátka 29. dubna ráno jsem vyrazil z deštivého Olomouce do podmračné Prahy na koncert. Špinavý, zarostlý a s vlasy nemytými. Tolik bezpředmětné okolnosti.

Lucerna. Nabitá k prasknutí. Modří už vědí, že tohle byla prestižní záležitost. A že se to nekonečné čekání vyplatilo. Čekání – jakési nikým nezvolené, přesto neustále vyslovované motto večera. Samotný koncert byl ohlášen na 19:00 – okamžik, kdy byl dav vpuštěn do sálu, když předtím vystál nekonečnou frontu u vchodu (stáli jsme tam od šesti). Následovalo čekání na předkapelu - Index nebo Indigo – stejně jako je zaměnitelný jejich název, byla i jejich hudba – zpěvák v plavkách a podkolenkách, bubeník s kytaristou v ženských šatech, tolik předskokani. Snažili se, ale tohle umí lépe The Liars (ne že by se „lhářům“ hudebně podobali, snad trochu prvnímu albu a to jen po ráně do hlavy).

Nemusím snad dodávat, že poté následovalo další nekonečné čekání. Ale stálo to za to. Jestli je to trik, jak dostat fanoušky do varu, tak zabral bezvadně. V okamžiku, kdy se Corner objevil na pódiu, bylo publikum jen jeho a mohl si s ním dělat, co chtěl. Pozérsky elegantní, ďábelský, s výrazem nevinného kloučka, kterým vám benzínem polije kočku a zapálí ji. Kamarádka mi vyprávěla o úžasné atmosféře, kterou oplývají koncerty Glena Hansarda. Že je to charismatický mladík, který ovládá publikum takovým způsobem, že mu stačí ukázat na jakoukoliv fanynku a ta mu hned odevzdaně předá svoje spodní prádlo. Myslím, že Chris má šarmu podobně a kdyby na mě ukázal, asi bych mu navzdory svojí heterosexuální orientaci taky odevzdal trenky. Ale mnohem raději bych je předával té slečně, která mu sekundovala na klávesy. Neskutečně nádherná klávesistka/suicide girl, jejíž taneční výstupy jsem s potěchou sledoval (kreace, co by se daly popsat jako „secesní robot“). Ženy v hudbě – na domácí scéně je pro mě jedničkou „malá“ Sonja, v té světové je to po včerejšku asi taky jasné…alespoň na chvíli.

Koupil jsem si triko

Ale teď k hlavní devize koncertu – zvuk. Zvukaři zaslouží pochvalu, málo kdy se totiž slyší tak čistý zvuk, skoro jako na desce (zvuková zkouška, která mu předcházela, když my jsme ještě čekali na vpuštění do sálu, prosakovala skrze strop až na ulici, kde jste se mohli bavit poznáváním jednotlivých tracků). Dvě desky, tolik má I Am X na kontě. Tu novou, The Alternative, přivezl do Prahy představit. Jde o čerstvou novinku (ale co to dnes znamená, když jsou desky venku dřív, než stačí oficiálně vyjít?). Playlist byl ale vyvážený, co do poměru nové/staré, ale i co do sestavení pořadí songů (čistě můj dojem, ale v okamžiku, kdy jsem zatoužil po Nightlife jako další v pořadí, tak hned zazněla). Bylo vidět, že fanoušci už znají i novou desku zpaměti. Člověk by čekal, že si Corner nechá ty nejznámější songy na závěr, ale on to nás pral už od začátku zostra (snad hned jako druhá zazněla Kiss&Swallow, při které usrkával z lahve víno/šampaňské? – just swallow).

Co se týče délky, aneb jak dlouho to vydrželi – cca po 50 minutách zazněl „poslední“ song, po němž si publikum vydupalo přídavky. Další čtyři písničky navíc, celkem tak 70-80 minut, pokud jsem dobře koukal na hodinky. Pak už nezbývalo, než si říct After Every Party I Die a jít domů.

Meeting nice people - zdravím Hathor@Arizel, fakt nebylo těžké vás přehlédnout nebo si vás splést s někým jiným. Pobavilo mě, jak jste si stáhli Chrise málem z pódia :)

Fotky z akce