See more!

V poslední době koukám docela dost na filmy s hudební tématikou. A je docela jedno, že už jsem je třeba viděl dřív. A protože některé filmy jsou docela pozapomenuté nebo zcela neznámé, přesto výborné věci, sepsal jsem malý seznam.

High Fidelity (Všechny moje lásky, Stephan Frears, 2000) – romantická komedie (!), která se točí kolem jednoho krámku s CD. To už samo o sobě naznačuje dost šťavnatý soundtrack a množství hudebních odkazů. Navíc je tu bezvadně podaná láska k muzice jako taková (prostě je to samej music_freak).

Garden State (Procitnutí v Garden State, Zach Braff, 2004) – tohle teda není hudební film, ale stejně jsem ho sem napsal a to jenom kvůli té krátké pasáži, kde Natalie Portman mluví o The Shins[1].

This Is Spinal Tap (Rob Reiner, 1984) – tohle je už legendární záležitost – fiktivní dokument (rockument, chcete-li) o britské skupině Spinal Tap a jejím americkém turné. Hard rock/metal a všechny ty příhody, které se vám jako kapele jednou zákonitě musí přihodit (hádky, vyprodané koncerty, zrušené koncerty, ale třeba i samoexplodující bubeník). Tady čerpal Petr Zelenka svoji inspiraci ke svým fikcím Mňága – Happy End, úžasný Visací zámek 1987 – 2007 nebo i Rok ďábla.

Wayne’s World 1 a 2 (1992 a 1993) – první díl sice ještě není až tak úžasný, ale i tak má svoje kouzlo. Navíc je to nutnost vidět, abyste mohli plynule navázat na druhý díl. Ten už je jiná jízda. Jedna velká komedie o tom, jak těžké je uspořádat velký hudební festival s Aerosmith. Mimo to je tu i plno filmových narážek a odkazů (např. skvělé cameo Charletona Hestona nebo „Absolventské“ finále v kostele i s autobusem).

Quadrophenia (Franc Roddam, 1979) - Pokud nemáte ani ponětí o tom, kdo to jsou mods, neznáte hudební a kulturní pozadí, ze kterého snímek vychází a už vůbec netušíte, co se skrývá pod značkou Lambretta nebo Vespa, pak s největší pravděpodobností nedokážete docenit tento film iniciovaný kapelou The Who. Oproti podobně laděnému snímku Rude Boy (spojený pro změnu jinou legendou, The Clash) je mnohem propracovanější a co se týče příběhu i konzistentnější. Mods, mladá subklutura (která se téměř neliší od té kolem dnešní kytarové "britské invaze") tu prezentuje postoje celé jedné generace, která stála rovnýma nohama na zemi a neulítávala na vlně psychedelických fantazíí a nesplnitelných snů idealistických hippies. Existencialismus, chce se říci. Mimo to je film po technické stránce poměrně profesionálně odvedená práce s několika silnými momenty (spontánní rebelie [riot] na nábřeží v Brightonu, mods vs. rockers vs. police). Kdo má kladný vztah k hudební historii druhé půle 20. století, ať si klidně na ulici začně vyřvávat "We are the mods!", je to silně nakažlivé a stále aktuální. Jeden song od The Rakes se jmenuje "Work, work, work (pub, club, sleep)", což shrnuje nejen tenhle film, ale i všechno, ostatní kolem mods a dnešní kytarové indie scény.

Rude Boy (Jack Hazan, David Mingay, 1980) – Jak už jsem řekl výše, je tohle film spjatý s The Clash. I když je tu cosi jako příběh mladého bedňáka u The Clash, narativní film to úplně není. Dokument ale taky ne. Jako film to sice selhává, jako záznam doby je to ale úžasná jízda. Z těch koncertních pasáží je cítit síla, kterou v sobě The Clash měli.

24 Hour Party People (Nonstop párty, Michael Winterbottom, 2002) – Man(d)chester a jeho hudební scéna – od konce sedmdesátek až devadesátky. Tony Wilson a Factory Records. Joy Division a New Order. Rave culture a Happy Mondays. Vzestup a pád. Chcete vědět víc? Koukněte se.

Velvet Goldmine (Sametová extáze, Todd Haynes, 1998) – taky jedna scéna. Ano, glam-rock. Ano, inspirace skutečnými postavami. Ale pozor! Ať zase nějaký pitomeček nepřehlédne varování na začátku filmu, že vše je jen fikce. To jen aby pak nemyslel, že "takhle to bylo". Brian Slade (J.R.Meyers) je inspirován Bowiem. Curt Wild (E.McGregor) je na motivy Iggy Popa. Ale všechno není glam, co se třpytí. Navíc tu ještě nikdo nejmenoval po Bowiem druhou největší postavu glam-rocku, Marca Bolana. Ve filmu jej a jeho kapelu T.Rex ztvárnil skvělý Brian Molko. Navíc, Bolanovi songy ve filmu zazní (narozdíl od Bowieho nebo Popových) - přece jenom, Bolan už je po smrti, práva na písně byla asi levnější. Tak v hlavních postavách je jasno. Zbývá ještě problematická postava Arthura Stuarta (Ch. Bale), o kterém jsem snad na chvíli i zauvažoval, že by mohl představovat Nicka Kenta (legendární hudební kritik). Ne, není to on. Bale má fungovat jako jakýsi katalyzátor příběhu, posouvat ho dál, ale zároveň představovat fanouška, člověka poznamenaného androgynní dobou a blištivým pozlátkem. Tenhle film, ve snaze zachytit ducha doby, trochu uvízl na mělčině. Ve srovnání s kultovní Quadrophenií nebo 24 Hour Party People je Velvet Goldmine jen slabým odvarem.

Airheads (Rockeři, Michael Lehmann, 1994) – Nic moc extra, průměrní Brendan Fraser, Adam Sandler a úžasný Steve Buscemi tu přepadnout s dětskými pistolkami rádio a dožadují se puštění nahrávky své rockové kapely. Čekejte komedii plnou zmatků, kožených bund a heavy metalu.

Still Crazy (Still Crazy – Pořád naplno, Brian Gibson, 1998) – přestárlý rockeři a otázka reunionů humornou formou. Jsou to britové, takže víte, odkud hudební vítr vane.

Woodstock (Michael Wadleigh, 1970) – musím to komentovat?

Ziggy Stardust and The Spiders From Mars (D.A.Pennebaker, 1973) – doku.koncertní záznam posledního vystoupení Ziggy Stardusta aka Davida Bowieho. Z filmového hlediska je hodnota tohoto filmu nula. Z hlediska hudební historie síla doby.

Gimme Shelter (Alber a David Mayslesovi, 1970) – jedinečný záznam koncertního turné Rolling Stones po Americe natočený filmařskými legendami v oblasti dokumentu, bratry Mayslesovými (to jsou ti dva, co neznali The Beatles – „Who the hell are Beatles?“ řekli a natočili jejich přílet do Ameriky – znáte z TV)

A pak ještě třeba

Walk The Line (James Mangold, 2005) o Johnny Cashovi

Ray (Taylor Hackford, 2004) o Ray Charlesovi

Bird (Clint Eastwood, 1988) o Charlie Parkerovi

Almost Famous (Cameron Crowe, 2000) což je o tom, co máte v názvu

Repo Man od punkového režiséra Alexe Coxe (taky dělal film Sid a Nancy), což je film punkový (taky sci-fi a komedie)

The Doors (Oliver Stone, 1991) o The Doors Lizzard Kingovi

Atd. atd. atd. etc. Etc….

Chybějící doplňte

---

[1] koukněte na web, je docela zábavnej