Vzkazy

V záplavě „původní televizní tvorby“ za poslední roky jsem se možná trochu ztrácel (otázka č. 1: Kdo má čas sledovat všechny nově vznikající seriály? Otázka č. 2: Proč bych to proboha dělal?). Nicméně jsem zaregistroval vznik „nového původního televizního seriálu“ Letiště. Ne že bych byl teď nadržený na nové „příběhy napsané životem samým“ nebo na „známé tváře z obrazovky“. Zaujalo mě něco jiného – absence kreativity nebo jak to nazvat. Zrekapitulujme si seriály: Ordinace v růžové zahradě, Nemocnice na kraji města, Pojišťovna štěstí, Redakce, Ulice, Náměstíčko… tak místopis bychom měli. Pro dramaturgy a scénáristy tu mám pár dalších tipů na seriály – Sirotčinec v centru města, Příběhy z babiččina domova důchodců, Hřbitovy štěstí, Buranov (aka Vesnice), Blázinec pro špatné herce a můj favorit Nuselský most útěchy.

A ještě jedno rýpnutí – Česká televize je proslulá pohřbíváním programů uvnitř programového schématu. Jednoduše umístí pořad, aniž by se obtěžovala jakýmkoliv upozorňováním na něj. Taky si to před pár lety odskákala za Hvězdné války, vysílané v sobotu před polednem, což se prý distributorovi nelíbilo a zakročil (jsem slyšel). ČT se dodnes nepoučila, když uvedla oscarovou (!) Cestu do fantazie Hiyao Miyazakiho v pondělí v 16:30 na ČT2 (!!!). O to paradoxněji to působí při pohledu zpět – před pár lety uvedla jiný Miyazakiho snímek – Princeznu Mononoke – a to na ČT1 v pátek a rovnou v prime-time (v době, kdy byl Miyazaki známý víceméně jen pár zasvěcencům). Vzkaz ČT: Co ta změna? Máte pocit, že anime a asijská kinematografie dnes moc netáhne?