he could walk down your street and girls could not resist to stare and so pablo picasso was never called an asshole

Jonathan Richman je osobnost stejné váhy jako třeba Johny Thunders, John Cale, Morrissey nebo Paul Weller. O to víc v téhle době, kdy pozérští frackové kolem dvacítky začínají přehrabovat desky po otcích a vytahují věci jako New York Dolls, The Velvet Underground, The Smiths, The Jam nebo Modern Lovers, aby pak v nejbližším obchodě koupili kytary a v nejbližší garáži založili kapelu. Modern Lovers. To je jméno spjaté s Jonathanem Richmanem, zpěvákem a songwriterem, o kterém se na netu dočtete, že je fotr indie-rocku. Klíčová slova: John Cale, The Velvet Underground, garáž, rock‘n’roll, kožené bundy, New York Dolls, proto-punk, MC5, sedmdesátky… Taky jedna z věcí, kterou se na netu dočtete o Jonathanu Richmanovi je, že přespával nějaký čas na gauči Steva Sesnicka, manažera The Velvet Underground.

Modern Lovers pobírají od každého něco, místy Yardbirds, místy Richard Hell & The Voidoids. A samozřejmě všichni ti okolo už jmenovaní. Taky to hodně smrdí jako The Doors, ale to je ta doba. Roadrunner vás má nakopnout. Astral Plane[1] uzemnit. Takhle je to pořád. Nahoru a dolu. Vyburcovat a utlumit. Na konci alba jste vyčerpaní jako po divoké noční jízdě na zadním sedadle vozu, který jste si půjčili od otce s cílem udělat dojem na vaši holku. Pablo Picasso je song s velkým S. Taky si ho pujčil John Cale na svý album Helen of Troy. A když se zbytek kapely rozběhl jinam (když svou náruč nabídli třeba Talking Heads), Modern Lovers zůstaly Jonathanem Richmanem.

Modern Lovers – Modern Lovers

---

[1] tady to zní jako The Doors