Used & New

Prolézat antikvariáty se vyplatí. Takhle jsem se poslední měsíc obohatil o pár velmi zvláštních knižních klenotů. Když pominu pár věcí, co se mi hodí ke studiu (J. Toeplitz: Dějiny filmu 1; Kol.: Malý labyrint filmu – obě za pár korun), narazil jsem na dva skvosty. Tím „menším“ skvostem je knížka Nadoraz – příběh The Velvet Underground, což, jak název napovídá, nebude kniha životních osudů Michala Davida, ale výborné čtení o jedné z nejinspirativnějších kapel minulého století (ale o kolika kapelách už jste tohle mohli slyšet tisíckrát předtím?). Nicméně je to fakty nabitá kniha, která ale místy působí poněkud jednostranně (přece jenom, autoři Victor Bockris a Gerard Malanga byly natolik propojeni s The Velvet Underground a Factory, že místy chybí odstup, nadhled a nezaujatost).

Ale to nejlepší si nechávám nakonec. Konečně jsem ji sehnal, konečně mám vlastní vydání! Nick Kent: Těžkej nářez. Před lety na gymplu jsem si ji náhodou půjčil z knihovny, aniž bych věděl, s čím mám tu čest. Tehdy už byl můj hudební přehled celkem slušný, ale ne natolik, abych plně docenil kvality tohoto svazku. Ve zkratce – Nick Kent – osoba uctívaná i nenáviděná, každopádně asi nejznámější hudební kritik (resp. když se mluví o hudební kritice, narazíte většinou na jeho jméno). Člověk, který jel turné se Stones a napsal o tom. Těžkej nářez (The Dark Stuff) je knížka jeho vybraných textů o hudbě. Morrissey, Iggy Pop, Rolling Stones, Brian Jones, New York Dolls, Neil Young…. Texty, které mají co říct, něco se z nich dozvíte, ne drby a ani nic neříkající dojmy nebo analýzu typu „proč tohle sólo hraje v g moll“, ale podstatu hudby, co tihle lidé dělají nebo chtějí sdělit (pokud mají co). To umí málokdo (a ty, Lukáši Franzi, to fakt ještě neumíš).

„Přečetl jsem si tuhle hnusnou knihu s neobyčejným zájmem. Zjistil jsem, že má lehce horečnatý účinek. Na konci každé kapitoly jsem se cítil vyčerpán a zdeptán a zároveň jsem pocítil touhu si hudbu toho konkrétního tělesa či umělce znovu poslechnout.
Myslím, že právě takhle fungují podivné vztahy mezi odpudivými a přitažlivými póly lidských bytostí. Miluji tě, nenávidím tě, štveš mě, povznášíš mě.
(…) A přece, když jsem četl tuhle čmuchalskou knihu, zachtělo se mi poslechnout tu muziku znovu. Začalo mě to zajímat. Protože co se týče dnešního hudebního průmyslu a jeho děvky hudební žurnalistiky, ty mě už vůbec nezajímají. Jak by taky mohly?“

Iggy Pop, litopad 1993 v předmluvě k této knize