Khonnor - Handwriting (2004, Type Records)

Khonnor vypadá jako solidní pošuk. Aspoň podle té fotky. Přesně ten typ, kterej média zbožňují. O tomhle člověkovi se ještě bude mluvit, už to pomalu prosakuje ven. Na Newmusic.cz už čuchaj kolem něj. A je to stejnej případ jako Arctic Monkeys – mlaďoch, co mu není ani 18 a s takovým talentem, který si jméno udělal prostřednictvím internetu. Jestli to takhle půjde dál, můžu si to jít hodit, protože bych měl nejlepší tvůrčí léta za sebou. Tuhle malou RECku píšu proto, že z něj cítím potenciál na hony daleko. Navíc chci být jednou už od začátku přitom, když se děje něco velkýho. Otázka je, jestli to bude něco nebo nic.

Handwriting je tím prvním. Elektronické ruchy a šumy v úhledném podání. Zvuky a ruchy co nemají daleko ke zvukům,,,,,,,,hm, doplňte si podle chuti nějaký rozbitý elektrický spotřebič,,,,,,,, Jako když se na staré televizi ztrácel signál, zvuky nočního vysílání, ten hebký zvukový podklad pro televizní zrnění. Špinavý low-fi, tak trochu ecstase naší Terezy. Jako poslouchat rádio se slabým signálem – stejnej sound. A stejně tak chcete vyladit víc, ale nejde to tak se aspoň pekelně soustředíte a napjatě chytáte každej tón a každý slovo. A přesně tak zní první song – Man From the Anthill, do kterého se vloudí ruchy z jiných „stanic“. Říká se, že album natočil jen na počítači na mikrofon ze sady „Japonsky snadno a rychle“. Jako surfovat pozdě v noci po vypnutých TV kanálech. Elektro-akustický anti-folk? Indietronica? Jemný songy se starou kytarou podmazaný tímhle průmyslovým zrněním. The Stoned Night je song přesně k tomu účelu, jaký má v názvu – po projetý noci e tohle první pozdně-noční/časně-ranní song, který chcete slyšet. V podstatě celé album je tímhle feelingem nasáklé. Možná budete zpočátku těžko hledat nosnější melodii, silnější motiv, něco výraznějšího… ale po delším poslechu se i tohle dostaví.