Evropa a horor

Pod náporem hollywoodského mainstreamového hororu pro teenagery se může zdát, že horor má nejlepší časy za sebou. To by bylo ale hodně mimo mísu. Stačí se podívat do Evropy a je jasné, že tady to ještě žije (nebo spíš ne/žije, když jsme u hororu). V poslední době mě zaujala dvě jména, od kterých si dám líbit každý další film – jedno je britské a druhé španělské.

Neil Marshall je tím prvním. Uvedl se filmem Dog Soldiers, což je vlkodlačí záležitost ze Skotských výšin. Četa vojáků na rutinním cvičení narazí na krvavé zbytky a polomrtvého důstojníka speciální jednotky. Že záhy zjistí příčinu zmizení celé speciální vojenské jednotky, nemusím zmiňovat. Zbylí vojáci se opevní na přilehlé farmě a čelí nové hrozbě. Celý film si dokáže udržet atmosféru na velmi vysoké úrovni po celou dobu. Prakticky od úvodních titulků až do těch závěrečných se neustále něco děje. Přestože už od začátku jsem svědky útoků vlkodlaků (je jich víc), Marshall ukazuje jen tolik, kolik je nezbytně nutné – náznaky, záblesky drápů, rychle ukázaný profil vlkodlaka…což si drží víceméně po celou dobu. Víc tak může pracovat divákova fantazie. Stejně jako v dalším filmu The Descent (Pád do tmy), je hlavním tvůrčím prostředkem tma. V Descent sledujeme jednu „dívčí jízdu“, parta žen se rozhodne jít prozkoumat jeskyně. Než se objeví přítomnost „zla“ v podobě jeskynních monster, sledujeme „jen“ sestup do jeskyní. Ale samotný sestup do hlubin, do tmy, je natolik silně atmosférický, že akčnější část filmu silně přečnívá. Klaustrofobické situace, dohasínající světla, nemožnost útěku…ve stručnosti nejen funkční situace z filmu, ale i typické rysy obou filmů Neila Marshalla.

A teď to druhé jméno. Španěl Álex de la Iglesia nepracuje ani tak se strachem, jako spíš s příběhem a zejména s VELMI černým humorem. Společenství (La Comunidad) pojednává o domě plném podivných obyvatel, kteří čekají na smrt nájemníka. Čekají na jeho peníze, které vyhrál v loterii. Svou chamtivost maskují ideálem dokonalého společenství, pro které peníze chtějí. Než se ale nadějí, peníze jim vyfoukne nic netušící nová nájemkyně, čímž roztáčí běh intrik a událostí, často až groteskního charakteru (nezapomenutelná je postava místního retarda v masce Dartha Vadera). Skvělá pointa a černý humor, to je kořením tohoto filmu. Další zajímavý kousek tohoto autora, který jsem měl možnost shlédnout, (Day of the Beast) – příběh kněze, který rozluští Janovo zjevení (apokalypsa) jako datum nástupu Satana na tento svět. Čirou náhodou je to Silvestr, zrovna na milénium. Kněz se snaží kontaktovat Satana, aby jej mohl zastavit. A dělá to tím nejlogičtějším způsobem - pácháním zla. Vidět kněze, kterak okrádá žebráka o drobné nebo snažící se sehnat krev panny pro černou mši je neskutečně kacířské, ale hlavně zábavné. Pamatujete, kolik blouznitelů se před miléniem vyrojilo a prorokovalo konec světa nebo alespoň odlet s flotilou Aštara Śerana? Proč to vlastně zmiňuji – knězovo počínání totiž téměř až do konce filmu balancuje na hranici zdravého rozumu a nutí vás ptát se, zda na konci skutečně přijde Satan, nebo jestli náhodou nejde jen o šílenství jednoho kněze. Jeho naprosté „joudovské“ počínání tak totiž působí – například když s naprostou bezelstností přijde do supermarketu krást knihu o okultismu a následně praští ředitele žehličkou, protože to tak musí být. Právě tahle nejistota dělá z Day of the Beast něco výjimečného. Ale jak už jste asi vytušili z textu, Satan se nakonec zjeví, aby byl zase svržen zpět do pekla. Závěrečná point je i tady skvostná, na ty si Iglesia pravděpodobně potrpí. Samozřejmě hořká a nabitá černým humorem. Jak jinak.