Monty Pythons Flying Circus, epizoda 31:

Naprosto s vámi souhlasím, jakou má cenu jezdit do cizinu jako dobutek? Chci říct, jsem zhnusen ježděním do cizinu jako dobutek, nechat se vozit v autobusech mezi samůmi zpocenůmi buranu z Ketteringu nebo Coventru, všichni v čepičkách, vestičkách a s tranzistori,se Sudnai Mirrori,co si furt stěžují na čaj:"Vůbec ho tu neumějí,kdepak, to není jak doma",a v bufáčích na Mallorce chtějí hranolki a anglickí pivo a kalamári s knedlíkem a sedí ve froté pláštích a plácají si Panthenol na svá zpuchlá, podebraná těla, protože to "první den přehnali"! Ano. Naprosto s vámi souhlasím... A k tomu vás naženou do těch nekonečných Miramaru a Bellevuů a Continentálů do těch mezinárodních luxusních kamrlíků s pivem Watney's Red Barrel a u každého bazén po okraj plný špekounských německých podnikatelů, co si hrajou na akrobaty a stavějí živé pyramidy a straší děti a cpou se ve frontách, a jak nejste u stolu přesně v sedm, už jste propásli mísu s instantní Campbellovou houbovou polévkou, prvním to chodem na mezinárodním menu, a každý čtvrtek je tam v baru debilní kabaret s nějakým vychrtlým cigošem, co má dvacet čísel přes boky, a s nějakou sádelnatou krávou s napomádovanými vlasy a velkou prdelí, a oba předvádějí flamengo "pro cizinci". Pak tam máte nějakou huhňavou písařku z Birminghamu s průjmem a tvarohovýma nohama a talošský pingly, co maj chlupatý nohy do "o" a říkaj si Manuel, a jednou týdně na výlet na místní antický zříceniny, kde seženete "čeriádu" a rozteklou zmrzlinu a hnusný pivo Red Barrel,pak vás jednou večer vezmou do místně vykolorovaný restaurace s místním koloritem,a když vás uvedou, sedíte vedle grupy lidí z Rhylu,co do zblbnutí zpívá dokola "Torremolinos,Torremolinos..." a stěžuje si na jídlo: "Ou, to je ale mastné, že?" a pak vás přitlačí ke zdi namazanej zelinář z Lutonu s automatickým foťákem a sandály od dr. Scholla a s úterním Daily Expresssem a ten pořád mele a mele a mele o tom, jak by to u nás měl vzít do ruky Ian Smith a kolika jazykama mluví Enoch Powell, a pak všechno poblije kolou s rumem. A posílají kolorované čumkarty míst, o kterých ani nevědí,že tam nebyli: "Všem z čísla 22,počasí nádherné, zaškrtli jsme křížkem náš pokoj. Kéž byste tu mohli být. Hrozně tu mastí,ale našli jsme si malý podnik v jedné zapadlé uličce. A tam seženete náš Red Barrel a sýrové a cibulové čipsy a harmonikář tam hraje..."

Tohle je pro mě důkaz o jejich nadčasovosti. Monty P. přeběhli dobu.Tahle upřímná floutkovost si v ničem nezadá s úvodem z Trainspottingu, protože se v ní stejně zrcadlí naprosto přesná charakteristika doby, kultury, civilizace, čeho chcete. Tohle je to, co se snaží do světa posílat všechny ty kytarové zázraky dneška a přitom nedělají nic jiného, než že papouškují slova svých otců a matek. Vždyť tenhle text vznikl koncem 70. let. V době, kdy punkáči jako The Clash nebo UK Subs začínali po pódiích rozbíjet kytary a nezpívali o ničem jiným, než o tomhle (jak já miluju ten song od The Clash – Lost In The Supermarket – tak pekelně přítomnej).

P.S. ty chyby tam fakt patřej, je to jen snaha o překlad těch lignvistických fines