Yeah! New York

Se snadno zamiluju. Asi pro to, že mám takovou slabost pro křehký zpěvačky, co by vám klidně vrazili půllitr do krku, protože se na ně blbě koukáte. Asi trpím tím ochranitelským syndromem. Karen O je ten typ. Jako Petit Sonja na černo. Sorry, zapomínám na název, yeah?! Tady ho máte Yeah Yeah Yeahs. To jste už museli slyšet. Aspoň zdálky. Taky New York. Taky stejná škatulka jako The Liars (však se znaj, listen song Maps, Karen vám řekne víc). Art-punk (boha jeho, která hlava tyhle subžánry vymýšlí?). Kytarovka se zběsilostí lokomotivy od Lumiérů. A že to byla tehdy síla. EP Machine, deska Fever To Tell. Charakterizuje se sama - They found her under the sea, she said she came form the cell block three. (Mystery Girl). Do kolonky similar artist si pište – Le Tigre, Juliette and The Licks, The Kills, The White Stripes. Postoje jsou jasný – I´ve been working on a piece that speaks of sex and desperation (Art Star). Mám rád tyhle pózy. Nedoporučuju do auta a pro slabý povahy, mohly by se začít klepat v epilepsii. Zas tak ostrý to není (ale můj vkus neberte vážně, člověk co se podepisuje Vrm Vrm mazlíčkové musí mít nutně posunutý žebříčky hodnot). Yeah! New York. Konec konců, tam to stejně všchno začalo, když před 40 lety (asi tak) otevřeli CBGB klub a punk se začal šířit (co ty na to, Pati Smith? Co ty na to, Iggy Pope? Co ty na to, Ivane Králi?).