Bůh je moje nejoblíbenější fiktivní postava

Pro vás jsem ateista, ale pro Boha jsem loajální opozice. Tak si stojím. Přestože se mě snažili přes Vánoce dostat, odolal jsem. Sice nevím, čím bych té jejich organizaci prospěl, ale snaží se. Šli na to ale mazaně. Nejdřív řeknou: „ale já s tím křesťanstvím taky nesouhlasím, nelíbí se mi, co z toho vzniklo, když prvotní myšlenka byla tak krásná“. Jo, myšlenka byla fajn – mějte se rádi, tolerujte i ostatní názory, řešte problémy domluvou a ne pěstí. Pěkné, jen co je pravda. Ale na to přece nepotřebuju Boha, stačí vlastní rozum. Chtěli mě dostat na muzikál – Jesus Christ Superstar. Řeknu vám, fajn film, hippíci si vyjedou do pouště kde baští kaktusy, hrají si na mesiáše a točí z toho home video. Fajn myšlenka, jak aktualizovat křesťanství (nebo nějakým způsobem vyzdvihnout ideály hippie komunity, které jsou vlastně úplně stejné jako ty prvotní myšlenky tohohle „opia lidstva“). Jo, bavil jsem se (=komentář alá Mirka Spáčilová). Prolínání časových rovin dnešku (chápej – konec 70´) a té doby během Krista, o které se vlastně neví, kdy přesně byla. Jidáš je borec, vypadá spíš jak satan a taky je to takovej sympatickej podvratnej živel. Hlavně je černej. Naproti tomu je J.C. taková mátoha usoplená, pomatenej levicovej intelektuální revolucionář. Přesně ten trpitelskej typ. Ten co se během jakéhokoliv konfliktu tváří jako aktivní odbojář jen do okamžiku, kdy na něj dupnete. Pak se jako nechá obětovat. Loser? Boss? Nechám na vás. Tohle nehodnotim. No a teď ta hudební složka, což je takovej zvláštní podlízavej balast, s linkama jak černá čára po okem po propité noci (to je asi ten důvod, proč se místy přistihnete, jak si ťápete nohou do rytmu, přestože se vám to vlastně ani nelíbí). Ty melodie znáte, ne že ne. Je to tak profláklé, že i ty zrůdičky jménem český showbiz po téhle tučné last supper šáhly, víra nevíra. Rocková směska ve stylu poprocku, tak jak si ho tenkrát entertainment biz ustanovil (šlohnout drive, učesat drsné riffy a urvat tomu koule, nebo začne mládež divočit).

Ale choreografie je fajn. Ani nevím, kdo ji dělal, ale stojí za to (pouštní tanečky, finále ve stylu posledního holy place on earth Las Vegas). Nejrůznější variace. Které se neomezují prostorem horizontálně i vertikálně (farizejové pobíhají po lešení, věřící se válí v prachu). Pěkné. A odpověď na otázku, jestli jsem se přidal nebo jsem o tom alespoň uvažoval? Abych vstoupil do firmy, která má sice 2000 let tradici, má pobočky po celém světě, miliony zákazníků, vlastní armádu a stát v luxusní římské čtvrti…se zdá jako dobrej kauf, jen z toho nic nekouká pro mě jako zákazníka. A na rovinu, ten design na reklamních a propagačních materiálech je přece jen zastaralej.