Zase jeden přetisk z katalogu festivalu PAF

Soil – solidní zemina

Ať už si o kvalitě hudby v české kotlině myslíte cokoliv, současnou renesanci a dění na scéně už je jen těžké ignorovat – jenom za poslední rok se hudebně vylíhlo na naše poměry poměrně slušné množství nových debutů, které buď reagují na soudobé dění ve světě (kytarovky Toneless, The Prostitutes) nebo si hledají svoje cestičky napříč žánry a snaží se nacházet vlastní tvář a esenci hudebního úspěchu (a teď nemám na mysli ten komerční). Pražští Soil se svým letošním debutovým albem In Fields zdají být tím druhým případem. Zvukově pestrá koláž, která osciluje někde mezi jazzem, elektronikou a zavádějící škatulkou „inteligentní“ pop, naznačuje, že současná poptávka po indie-rockových kytarách z UK je nechává chladnými a raději se přiklánějí ke svým vlastním hudebním kořenům – všichni vesměs absolventi Konzervatoře Jaroslava Ježka tak našli svou inspiraci v jazzu. A přestože sami se označují škatulkou nu-jazz, není třeba se jich bát. Jazz je jen kostra, obalená lehce prvky funky, blues, kytarového popu, ale čpí i silnou dávkou elektroniky a ambientními náladami. Svoje dlouhé prsty v tom má i Ecson Waldes, postava velmi známá na české elektronické scéně také jako one-man projekt koketující s drum‘n’bass i breakbeatem (stojí i za soundtrackem k filmu Restart). Ecson Waldes aka Jiří Paška se ujal dohledu nad mícháním desky In Fields a obohatil zvuk Soil o samply a elektronickou náladu. Není tedy divu, že místy se Soil blíží zvukově až k legendárním Ohm Square. S těmi je ale pojí i jiná skutečnost – výrazný ženský vokál, patřící Zuzaně Kropáčové, jediné ženě mezi čtyřmi muž a hlavní tvůrčí osobnosti v tomto pětičlenném uskupení – na svědomí má nejen texty, ale i hudbu. Netypické, nicméně sympatické a hudebně skvělé. Zuzana ale není žádným nováčkem a pokud máte pocit, že vám je její hlas povědomí, bude to nejspíš proto, že se mihla i v Gang Ala Basta.

Je těžké Soil k někomu přirovnávat, jako vodítko ale může posloužit fakt, že desku In Fields vydává malý, ale výživný label Quazi Delict, který má ve své stáji i v poslední době stále známější Bratry Orffovi nebo Floexe. Nejlepší radou však zůstává ono obligátní „zajděte si na koncert“.

Abuse – „easy listening“ pro náročné posluchače

Abuse je krycí jméno pro Vlado Ďurajka. Abuse, nejprve elektronický one-man projekt s kořeny v dark ambient, po přelomovém EP Sleepfields přerostl v regulérní hudební těleso prezentující svou neuchopitelnou hudební koláž na regulérní debutové desce The Great Outdoor.

Ambientní plochy, chilloutová nálada, jemné elektronické loopy a samply, které místy koketují i s breakbeatem a nu-/acid/free_jazzem. Nervózní bicí linky, zkreslené hlasy, housle i kytary… Jemně se vinoucí předivo nočních snů prostupuje každou skladbou a vytváří silnou a strhující atmosféru. Strhující k poslechu. Tak by se v jednoduchosti dala shrnout hudba produkovaná Abuse. Pokud stále nemáte představu, stačí nahlédnout, komu všemu dělal Abuse nějaký remix a vyjeví se celá řada spřízněných kapel – od Ecstasy Of St. Theresa, přes Veneer, Here, Nieriku až po Khoibu. Přesto jménem ponejvíce zmiňovaným s Abuse zůstává Autechre z vyhlášené stáje labelu WARP Records, zaměřeného na elektronickou hudbu (mimo jiné Aphex Twin).

Abuse není/nejsou na scéně žádnými nováčky a mají za sebou už slušné úspěchy. Několik EP nahrávek ještě jako Ďurajkův one-man projekt (zásadní je to z roku 2002 – Sleepfields, které ho katapultovalo do obecnějšího povědomí alespoň u hudební kritiky), následováno velmi ceněnou debutovou deskou The Great Outdoor (2004), a v přípravě je nové album s pracovním názvem The Autumnist, jehož vydání je plánováno na příští rok. Jak už se ale v místních poměrech stává zvykem, téměř nikdo o nich neví. A to i přesto, že za sebou mají koncerty i v USA, Anglii nebo na prestižním a vyhlášeném maďarském festivalu Sziget.

„Abuse znamená ve slovenštině zneužívat. Tento název jsem si vybral podle výroku nějakého filozofa, který tvrdil, že nic není tak dokonalé, aby se to nedalo zneužít. Zároveň to vyjadřuje způsob, jakým pracuji s původními zvuky. A stejně tak se jmenovala i moje oblíbená počítačová hra.“ shrnul vše Ďurajka v rozhovoru pro nejmenovaný slovenský deník.