Kittenz lead the way

Justice - D.A.N.C.E.

2007-05-05T08:20:00.000+02:00

Naprosto uchvacující záležitost, jednoduchý a geniální nápad.

Sunshine - Dreamer

2007-03-29T11:21:00.000+02:00

2002 – Někdy tou dobou, ještě na gymplu, objevuju Sunshine. To byla doba Velvet Suicide, Insomnic a Last Your Days. Skrze ně pak nasávám i hudbu At The Drive-In a o pár let později i The Faint. Skoro by se dalo říct, že pro moje hudební formování jsou něco jako zásadní kapela. Dost možná.

Ze syrových kytar, chladné atmosféry zasněně beznadějných nálad a sick-punku jsem si udělal docela srdeční záležitost. Pak přišel skok k Moonshower And Razorblades. Víc melodiky. Propracovanější a komplexnější songy. Hodně melodiky. Ale pořád takové neučesané. Posun na dráze hudebního směřování, ale bylo to snad ještě lepší (hodně jsem v té době poslouchal The Rapture a Ladytron). Málokdy si z písničky zapamatuju víc než název a jednoduchou melodickou linku. Teď jsem si pamatoval i útržky textů.
-----------------------------------------------------------

Nová deska Dreamer od Sunshine asi plno lidí nakrkne, někoho odradí, někoho nadchne. Přihraje Sunshine nějaké nové fanoušky a ve výsledku bude všechno při starém, protože ta žabomyší válka vyšumí do ztracena. Myslím tu, která se po vydání desky určitě musí objevit – jsou Sunshine mediální mrdky, které vyměkkli, když teď hrají takový popík, nebo jsou pořád jedna z těch lepších a nápaditých kapel v ČesRepu, na které můžeme být právem pyšní?
Autor tohoto článku je přednostně zaujatý. Je náchylný k chytlavým melodiím, které nemají čisté svědomí (disco punk etc.). Melodika především - motto aktuální desky. Poslední alba The Killers, Muse ani aktuální Kaiser Chiefs mě moc nenadchla. Pompéznost, trochu epiky, stadiónovky… a teď si Sunshine přijdou s něčím podobným. Fajn. To srovnání je jen orientační. Ale stejně – Dreamer je příjemná deska, která odráží hodně hudebních vrstev. Řekl bych postmoderní, ale v dnešní době je všechno postmoderní. Dead Leaves si mě dostali svým hard rockovým feelingem, Black Painted Room zase svým snivým nádechem 80. popíku. Ghetto má v úvodu příslib něčeho, co předjímají Kaiser Chiefs v I Predict a Riot. Keith Avenue 9 PM – znáte ten klip s Willem Ferrelem a Christopherem Walkenem „We need more Cow Bells“? Tak asi tak. Suns maj štěstí, že Buriánkův hlas je tak nenapodobitelně znějící, že je těžké zaměňovat je za jinou kapelu. Na druhé straně ta disco_post-punk_new-wave_pop taškařice má nádech lollipopu a lechtá jako růžovej plyš (vzpomínka na MFF karlovy vary 06). Snad ta králičí packa přinese Sunshine štěstí.

Vincent Vincent and the Villains

2007-03-09T09:54:00.000+01:00

Zdá se, že Ok Go se svými tanečky nasadili nový trend v tom, jak udělat levně videoklip. Kluci z Voss Street se musí ale ještě hodně učit. Pomůže jim Harapes?

Některé věci jim prostě nevysvětlíte

2007-02-10T13:26:00.000+01:00

"Ty, takový vzdělaný člověk a koukáš na horory?"

Moje teta

Nový single od Sunshine (just click and listen!)

2007-02-08T11:46:00.000+01:00

House of 1000 Corpses (Rob Zombie, 2003)

2007-02-07T17:08:00.000+01:00

2007-01-28T15:25:00.000+01:00

Moving Units - Dangerous Dreams

2007-01-11T11:34:00.000+01:00

Možná stárnu, možná jsem jen lenivější, možná jen další možná jako výraz mé letargie a nechuti hledat něco nového, která se ohlásila po pár hořkých zklamáních. Jsou už kytarovky unavené a zdroje vyschly? Už tu vážně není nikdo zajímavý? Už kdysi jsem tu skuhral nad nedostatkem kapel s rychlým drivem, punkovou dravostí a post-punkovou image a melodikou na pomezí post-hardcore a Beatles. To, na co jsem za poslední půlrok při hledání narazil nebylo špatné, ale ani moc výborné. Lepší průměr až mírný nadprůměr nebo na druhé straně současná převaha utahaného folk_country_indie popu, který mi nevadí, ale musím na něj mít náladu. Bída? Kdo ví. Máte taky pocit, že jsou kytarovky pasé?

Anketa od BlueBoard.cz

Každopádně Moving Units a jejich deska Dangerous Dreams mi zvedli trochu náladu v posledních dnech. Asi jako když vám celou dobu někdo sere na hlavu, práce je nad hlavu, stres je každodenní samozřejmost jako tableta magnesia, co si dávám po ránu. Venku je leden a jediný bruslaři jsou ti, co mají kolečka. Nic se mi nechce dělat a přitom je toho tolik, co musím. V takové situaci přijdou Moving Units vhod. Odpočinková záležitost, která trochu „move“ your train of thought. Jednoduchá melodika, která po vás nechce rozkrývat všechny vrstvy až po několikátém poslechu, ale funguje hned. Asi jako to motto, kterým se honosilo nakladatelství Buldok, co vydávalo Stopy hrůzy – „Chytne a nepustí“. Vážně teď nemám náladu na přemýšlivé věci. Vlivy: jako vždycky – post-punk new wave 80. léta. Asi jako The Long Blondes, kdyby tam zpíval kluk.

http://www.myspace.com/MovingUnits8

http://www.myspace.com/movingunits

Moving Units

"Rocky Balboa"

2006-12-29T20:50:00.000+01:00

2006-12-25T13:40:00.000+01:00

Video

VV+ŠNR

2006-12-24T15:37:00.000+01:00

Old vs. young

2006-12-18T23:40:00.000+01:00

V poslední době panuje stres a nedostatek času nade mnou. Buď práce (viz předchozí příspěvek) nebo škola (zkouškové období na krku). Texty, co jsem nahodil za posledních pár týdnů byly většinou re-pastnuty odjinud, nevznikly přímo pro blog, takže teď si to vynahradím a blognu si. Nebo sem pastnu odborný text ze školy pojednávající o názorovém přerodu Miloše Martena během jeho krátkého života. Vyberte si jiný blog.

Co chci dnes říct, je vážná věc. Jsem nahluchlý kokot. Proč? Protože mi to nedošlo. Co? Že Razorlight jen kopírují to, co tu už hodně let dělá Tom Petty. Někdy se prostě člověk sekne. Ale co s tím? Razorlight jsem tu nedávno vychválil jako něco, k čemu si najdete cestu až časem. Teď zase tvrdím, že to není vlastně tak původní. Mám teda úplně odprásknout Razorlight proto, že Tom Petty to dělal před nima? To bych mohl smést ze stolu celou dnešní indie scénu. Razorlight jsou Tomovi úspěšnými epigony. To, jak používají piáno, jednoduché kytarové riffy nebo celkově popěvky a frázování Johnnyho Borrella je Pettymu dost podobné - pusťte si jeho song American Girl nebo Breakdown nebo ještě líp Even The Losers a je vám jasné, odkud Borrell tahá ty svoje hudební nápady, kde že se to přisál na žílu. Originalita je dneska prežitek. Ale to byla už v roce 1906, když F.X. Šalda napsal: „Čech má nevýslovně komický strach o svoji t. zv. Originalitu (lucus a non lucendo) a proto zůstává hloupým a nevkusným: bojí se, že by ji pak ztratil, a nechápe ani, že originalita, kterou lze ztratit kulturou a stylisací, za nic nestojí a je docela negativná.“ Na což mu odpovídá Miloš Marten (a je to tady, pokud jste dočetli až sem. Já vás varoval…) označením originality za „nemoc moderního umění“: „Originalita… ah ovšem, včerejší a dnešní bůžek, starost všech, kdo vzali poprvé do ruky štětec nebo péro a při každém tahu, při každém slově ptají se úzkostlivě, jsou-li dosti jinými něž ti, kdo psali a malovali před nimi.“

Take it or leave it. Já mam jasno. Beru oba, Pettyho i Borrella.

Tom Petty / Johnny Borrell

PAF 2006

2006-12-05T18:31:00.000+01:00

Přehlídka animovaného filmu

PAF 2006, Olomouc

www.pifpaf.cz

Zase jeden přetisk z katalogu festivalu PAF

2006-11-27T23:12:00.000+01:00

Soil – solidní zemina

Ať už si o kvalitě hudby v české kotlině myslíte cokoliv, současnou renesanci a dění na scéně už je jen těžké ignorovat – jenom za poslední rok se hudebně vylíhlo na naše poměry poměrně slušné množství nových debutů, které buď reagují na soudobé dění ve světě (kytarovky Toneless, The Prostitutes) nebo si hledají svoje cestičky napříč žánry a snaží se nacházet vlastní tvář a esenci hudebního úspěchu (a teď nemám na mysli ten komerční). Pražští Soil se svým letošním debutovým albem In Fields zdají být tím druhým případem. Zvukově pestrá koláž, která osciluje někde mezi jazzem, elektronikou a zavádějící škatulkou „inteligentní“ pop, naznačuje, že současná poptávka po indie-rockových kytarách z UK je nechává chladnými a raději se přiklánějí ke svým vlastním hudebním kořenům – všichni vesměs absolventi Konzervatoře Jaroslava Ježka tak našli svou inspiraci v jazzu. A přestože sami se označují škatulkou nu-jazz, není třeba se jich bát. Jazz je jen kostra, obalená lehce prvky funky, blues, kytarového popu, ale čpí i silnou dávkou elektroniky a ambientními náladami. Svoje dlouhé prsty v tom má i Ecson Waldes, postava velmi známá na české elektronické scéně také jako one-man projekt koketující s drum‘n’bass i breakbeatem (stojí i za soundtrackem k filmu Restart). Ecson Waldes aka Jiří Paška se ujal dohledu nad mícháním desky In Fields a obohatil zvuk Soil o samply a elektronickou náladu. Není tedy divu, že místy se Soil blíží zvukově až k legendárním Ohm Square. S těmi je ale pojí i jiná skutečnost – výrazný ženský vokál, patřící Zuzaně Kropáčové, jediné ženě mezi čtyřmi muž a hlavní tvůrčí osobnosti v tomto pětičlenném uskupení – na svědomí má nejen texty, ale i hudbu. Netypické, nicméně sympatické a hudebně skvělé. Zuzana ale není žádným nováčkem a pokud máte pocit, že vám je její hlas povědomí, bude to nejspíš proto, že se mihla i v Gang Ala Basta.

Je těžké Soil k někomu přirovnávat, jako vodítko ale může posloužit fakt, že desku In Fields vydává malý, ale výživný label Quazi Delict, který má ve své stáji i v poslední době stále známější Bratry Orffovi nebo Floexe. Nejlepší radou však zůstává ono obligátní „zajděte si na koncert“.

Abuse – „easy listening“ pro náročné posluchače

Abuse je krycí jméno pro Vlado Ďurajka. Abuse, nejprve elektronický one-man projekt s kořeny v dark ambient, po přelomovém EP Sleepfields přerostl v regulérní hudební těleso prezentující svou neuchopitelnou hudební koláž na regulérní debutové desce The Great Outdoor.

Ambientní plochy, chilloutová nálada, jemné elektronické loopy a samply, které místy koketují i s breakbeatem a nu-/acid/free_jazzem. Nervózní bicí linky, zkreslené hlasy, housle i kytary… Jemně se vinoucí předivo nočních snů prostupuje každou skladbou a vytváří silnou a strhující atmosféru. Strhující k poslechu. Tak by se v jednoduchosti dala shrnout hudba produkovaná Abuse. Pokud stále nemáte představu, stačí nahlédnout, komu všemu dělal Abuse nějaký remix a vyjeví se celá řada spřízněných kapel – od Ecstasy Of St. Theresa, přes Veneer, Here, Nieriku až po Khoibu. Přesto jménem ponejvíce zmiňovaným s Abuse zůstává Autechre z vyhlášené stáje labelu WARP Records, zaměřeného na elektronickou hudbu (mimo jiné Aphex Twin).

Abuse není/nejsou na scéně žádnými nováčky a mají za sebou už slušné úspěchy. Několik EP nahrávek ještě jako Ďurajkův one-man projekt (zásadní je to z roku 2002 – Sleepfields, které ho katapultovalo do obecnějšího povědomí alespoň u hudební kritiky), následováno velmi ceněnou debutovou deskou The Great Outdoor (2004), a v přípravě je nové album s pracovním názvem The Autumnist, jehož vydání je plánováno na příští rok. Jak už se ale v místních poměrech stává zvykem, téměř nikdo o nich neví. A to i přesto, že za sebou mají koncerty i v USA, Anglii nebo na prestižním a vyhlášeném maďarském festivalu Sziget.

„Abuse znamená ve slovenštině zneužívat. Tento název jsem si vybral podle výroku nějakého filozofa, který tvrdil, že nic není tak dokonalé, aby se to nedalo zneužít. Zároveň to vyjadřuje způsob, jakým pracuji s původními zvuky. A stejně tak se jmenovala i moje oblíbená počítačová hra.“ shrnul vše Ďurajka v rozhovoru pro nejmenovaný slovenský deník.

The Long Blondes – Someone to drive you home

2006-11-22T16:50:00.000+01:00

Sheffield jako by začínal v poslední době platit za nový Man(d)chester. Rodí se tu stále zajímavější kapely a The Long Blondes jsou jednou z nich. Hodně očekávaným albem dávají jasně najevo, že Sheffield nejsou jen Arctic Monkeys.

Po EP Giddy Stratosphere, které oprávněně vzbudilo rozruch rozměrů srovnatelných s výbuchem malé sopky, přišlo regulérní album Someone To Drive You Home (produkováno Stevem Mackey – Pulp, MIA), které dílo zkázy dokonalo. The Long Blondes mají všechno, co se od současné indie kapely očekává – retro kytary s riffy sahajícími daleko do hudební historie, chytlavé melodie (už zase) a charisma ženského vokálu (už zase). Po uřvaných/vyklidněných mužských hlasech je to změna, která se ukazuje jako čerstvý proud na scéně. Jsou tu The Organ, Controller.Controller nebo The Grates vezoucí se na vlně ražené Yeah Yeah Yeahs nebo Le Tigre. Jasně, YYY’s nebyli první. Sleater-Kinney hrají už dlouho, ale teprve teď uzrála doba na vokály křehkých div s punkovou razancí. A je sympatické, že někdo konečně vyzdvihuje hudební odkaz Siuxie&The Banshees, Blondie nebo Elasticy namísto Joy Division, The Jam a jim podobných. Předchozí věta je blábol. Tyhle „mužské“ kapely platí stejně jako předešlé za jejich inspirační vzory. Jenže přirovnání k Elastice je nejbližší pro The Long Blondes. Jednoduché melodie s punkovou razancí mají sílu slona v porcelánu. Z EP-čka zůstal jen jeden song (Giddy Stratosphere), ale ten je zasazen do velmi kvalitního sousedství nových songů. Zbylý obsah alba je více než srovnatelný. In The Company Of Women se svou „zlou“ basovou linkou zůstane v hlavě jako soundtrack na dlouhé podzimní dny. Žena, ženy a vztahy – častý motiv, co se vrací jako motýl na květ. Ženská tématika sice může někomu zavánět feministkami v odboji, ale mužskou populaci se kastrovat nechystají. Zvlášť když dvě pětiny kapely tvoří muži a žádná blondýna. Ženský pohled je jednoznačně plus. Heaven Help The New Girl silně připomíná Shivaree a jedna část v tomhle songu zase odkazuje k Pink Floyd. Ukázková postmoderna naznačující jejich smysl pro humor. Další plus.

The Long Blondes jsou jednoznačně to nejzajímavější, co v poslední době přišlo z UK. I když tahle věta už je taky natolik zprofanovaná, že ztrácí váhu. Sheffield nejsou jen Arctic Monkeys. Fakt, věřte mi.

P.S. Autor má jednoznačně pozitivní vztah ke kapelám, co mají na Last.fm tag „Female Vocalist“

JR Ewing is really dead

2006-11-19T19:11:00.000+01:00

JR Ewing to má za sebou. Dojeli turné a konec. Jasně, tohle není tak nová zpráva, ale já jsem někdy moc línej na to být první i když bych mohl (sic!). Tady je aspoň pár videí pochybné kvality pro představu, jak to vypadalo na posledních gigs.

Last gig ve Francii

http://www.youtube.com/watch?v=0-or9JXMuvc

http://www.youtube.com/watch?v=Yckra8jqPVM

A teď ten úplně poslední:

http://www.youtube.com/watch?v=WPM0JeUtCj8
http://www.youtube.com/watch?v=Dj4V6bYq7-8&mode=related&search= - atmosféra…

Na druhej poslech

2006-11-19T18:17:00.000+01:00

Každej dělá chyby, proto se na tužku dává guma. Nejspíš to znáte všichni – posloucháte desku, nic vám neříká, tak se s ní moc dlouho nezabýváte a odhazujete ji v dál. Po nějaké době se vám náhodou dostane pod ucho a s ním najednou i do celé hlavy. Ráno vstanete a je tam. Jdete nakoupit a je pořád tam. Jedete tramvají a její melodie vám bzučí v hlavě. O sprše ani nemluvím, to je snad jasné. Když jsem poprvé před pár měsíci slyšel eponymní dvojku od Razorlight, zhnuseně jsem ji po pár posleších odhodil. Nebavila mě asi tak, jak mě teď naopak baví moc. Něco prostě musí uzrát. Ale nečekal jsem, že mě to bodne zrovna z tohohle směru. Na Razorlight jsem nikdy nebyl. První album (a to můžu říct s klidným srdcem i teď) mě fakt nebere pro svou vynucenou "popovost" nebo jak to nazvat. Jasně, na dvojce je taky, můžete namítnout, ale tady ty melodie jsou přirozeně podlézavé. Nesnaží se vás přesvědčit o tom, že takové jsou. Ony takové prostě jsou. Ale stejně mě na té dvojce baví nejvíc jen singlovka In The Morning, America a Back To The Start s tím legračním vřeštěním (ne, kecám, je jich víc). Čekám, jakého kostlivce vymetu ze skříně příště. No jo, musím dát zase jednou za pravdu SM, tahle deska zraje časem. Aspoň prozatím.

Reklama

2006-11-16T21:16:00.001+01:00

Olomouc

Post-rock infusion

2006-11-12T17:28:00.000+01:00

A jedna dobrá zpráva na závěr víkendu - Max, Zputnik, Noisewriter a další, rozjeli první, jediný, skvělý, opravdový, fantastický web zaměřený na hudebně velmi proměnlivý žánr se značně ambivalentním označením post-rock. Sláva jim! Takže držte palce, ať je to baví co nejdéle a vydrží počáteční obtíže spojené s náročným porodem takového děcka.

www.post-rock.cz

#1 New Asskickers – Masterpiece

2006-11-12T17:17:00.000+01:00

Když jsem tu nedávno psal o Flying Enterprise, ještě jsem netušil, že tím otevírám novou rubriku o začínajících kapelách. Stane se. Dneska tu mám minirecku, která je víceméně vynucená, ale proč ne. Masterpiece – broumovský pokus o britrock. Pár měsíců zpátky jste o nich mohli číst v Rock&Popu v sekci Garáž. Proč? Protože Mates (kytarista zmiňované grupy) má dlouhé prsty. Protože Mates tuhle rubriku v poslední době začíná plnit svými texty. Protože Mates je můj dobrý kamarád a pub-companion. Proto tahle recka.

Masterpiece vydali nové EP A Piece Of a chvástají se (Mates), že teď teprve se přiblížili ke svému vysněnému ideálu britrocku. Tohle EP není první věc. Už před ním měli pár demo nahrávek a EP s různou kvalitou. Vzory jsou jasné a stejně jasně se k nim tahle partička hlásí - Oasis a Blur (jejich Song 2 bylo na dlouhou dobu tím nejlepším, čím se mohli pyšnit. Výjimečně bez ironie). A Piece Of dává tušit jistý posun alespoň co se kvality a hudební zručnosti týče. Je vidět že se za ten čas, co existují, už vyhráli k celkem poslouchatelné úrovni. Učůrávat z toho nebudu, ale na druhé straně uši mi to netrhá. Solidní nahrávka s jedním výrazným songem – Escape. Kluci se mnohem víc soustředili na preciznější hru a na aranže, víc kombinují kytarové riffy asi tak, jako MacGyver kombinuje sirku s elektrickou zástrčkou, aby dostal bombu. No prostě už to není jen tříakordové unca-ca. Jestliže na první poslech ničím nezaujmou, na podruhé to taky není o moc lepší, ale časem jsem se přistihl, že si nějakou jejich melodii pobroukávám. Studiově nic moc, o to víc se snaží na koncertech. Docela živá kapela (fajn, začínám lobbovat – Mates dělá s kytarou velkou show ala UK). Tam je jejich síla. Slabinou však zůstává zpěvák - Viktor na to fakt nestačí. Ztrácí se v riffech, je docela nevýrazný a celkově zaniká a nezaujme. Ale co. Jsou malá kapela lokálního významu. Mají ale na to dostat se dál. Fakt tomu věřím. Jen to chce máknout.

Masterpiece - Fallin' (video)
Masterpiece na myspace.com (nestarají se o to)
Masterpiece na BANDZONE.cz (starají se o to)

Things to Do in Olomouc When You're Dead

2006-11-09T20:21:00.000+01:00

Tenhle týden jsem s kamarády zajišťoval hladký průběh na projekcích v rámci festivalu Křižovatky. Má to tu výhodu, že neplatíte vstupné. Jednou z projekcí byly i krátké filmy uvedené na maďarském festivalu MEDIAWAVE. Devět kraťasů stačilo na dvě hodiny. Kvalita různá, spíš průměr. Až na pár výjimek. Animovaných výjimek. Jednou z nich je film Gila Alkabetze Rubicon o klasickém rébusu jak dostat ovci, vlka a zelí přes řeku, aby se nepožrali navzájem. Řešení je někdy úplně jinde. Tím druhým je Flatlife Jonase Geirnaerta – čtyři políčka, čtyři byty, čtyři postavy. Jednoduché a vtipné.

Gil Alkabetz - Rubicon

Jonas Geirnaert – Flatlife

Další věci z Mediawave

Celebrity Deathmatch

2006-11-09T19:46:00.000+01:00

Ok, máte to mít. Po dlouhé době zase něco napíšu, abych ucpal hladové krky vás po textech a informacích lačnících jedinců. Stejně čerstvost těchto novinek smrdí od hlavy. Ale co – Justice vs. Simian VS Kanye West. Celebrity deathmatch, až na to, že ty první dva nezná tak moc lidí, na rozdíl od pana „jesus walks_shooting star#no star“ Kanye Westa. Ale to si vyřešte sami, jestli vám cokoliv mediálně známého okamžitě smrdí komercí (ve vašem případě rovnítko k EVIL&BAD) nebo jste natolik nad věcí, abyste tyhle malichernosti nechali na dětech, co ještě neprokoukli podstatu (já ho nerad, ale to je jiná věc).

Stručně – Simian dali Justice (Gaspard Augé & Xavier de Rosnay) k dispozici song Never Be Alone, aby si s ním pohráli po svém. Výsledkem je povedená záležitost silně návykových rozměrů. Aby to nebylo málo, udělali klip. Ten klip šel do TV. Ten klip šel na MTV Europe Music Awards. Ten klip vyhrál. A teď co ten Kanye West (click) – třeba si dělá srandu, třeba to myslí vážně, nechám na vás (poťouchlý úsměv). Že to vyhráli zrovna Justice vs. Simian mě prostě těší. A teď to video:

justice vs simian - we are your friends

#

2006-11-05T18:58:00.000+01:00

Jsem línej a nemám moc času, ale já na tom makám, já na tom dělám...

Srdeční záležitost ze Śvédska

2006-10-22T09:18:00.000+02:00

Anywhen - The Siren Songs

On the last day of summer the sun shines bright
And we're walking through the woods
What if love is the greatest damn liar of all
Would you trust me with your life?

On the last day of summer the clouds are white
And I'm sitting by the lake
And she's singing my name, she's beckoning me
If I just lose myself for now
For one day

I want to drown in her precious arms
I want to listen to the siren songs
She got me down into the water
And she got me holding on

And she's floating oh so peacefully
As I'm watching from below
In the bluest water I ever saw
The palest body to be striped
By the sun

I want to drown in her precious arms
I want to listen to the siren songs
She got me down into the water
And she got me holding on

So let me drown in those precious arms
With all my untouchabilities washed away
Let me for once be lost for reason
Let me be lost
For words

Anywhen na myspace.com

Anywhen - The Opiates - ABMARKET

Anywhen - The Opiates

Scissor Sisters - I Don't Feel Like Dancin' (Single)

2006-10-15T17:00:00.000+02:00

Scissor Sisters - I Don't Feel Like Dancin' (Single)